A už je tu první příspěvek Recenze k životu a dílu autorově od ing. Petra Ryzy

Moje cesta do Maďarska

Říká se , že čistota je půl zdraví. Já si myslím , že tento názor je extrémní a čistota je maximálně 42 % zdraví , ale protože se domnívám , že člověk by se měl občas řídit obecně přijímanými pravidly , rozhodl jsem se zase se po čase umýt. I když si stejně myslím , že špína se časem odrolí a opadá sama a do těla , zbytečně rozmočeného vodou , snadno proniká nákaza ze vzduchu.

Když už jsem udělal tento závažný krok v životě lidském , začal jsem ho dobře plánovat . Zdraví má člověk totiž jenom jedno a ohrozit ho nějakými neuváženými činy není vůbec vhodné. Slyšel jsem , že v knihách je odpověď na jakoukoliv otázku , ale jelikož v mém jediném svazku "Příhody brouka Pytlíka" jsem o koupání nic nenalezl , řekl jsem si , že je nutné pořídit si nějakou odpornou literaturu. Nabídka na našem trhu mě ale velmi zklamala . Jediná kniha , ve které jsem našel nějaké zmínky o koupání , byla "Péče o dítě" od profesora Švejcara . Zakoupil jsem ji tedy a pečlivě přečetl. Zdaleka mi však neposkytla informace , které bych potřeboval. Pořád se tam mluvilo o nějakém pudrování , přebalování a jiných , dle mého soudu zbytečných věcech . Začal jsem se tedy pídit dále a tu mi pomohla šťastná náhoda

. Když jsem zabíjel mouchu lezoucí po obrazovce mojí televize , uviděl jsem světlo , které začalo v té rozmazané šmouze probleskávat . A tehdy jsem mohl s radostí konstatovat , že televize není rozbitá a oškrábal jsem obrazovku . Barvami jsem byl přímo uchvácen . Vždyť já téměř zapomněl jak vypadají. Hned jsem se pohodlně usadil a začal sledovat instruktážní film o koupání . Nějaké hezké slečny mi ukazovaly jak se používá mýdlo , šampón a jak se mám i ve svých dnech cítit bezpečně . Musím přiznat , že tuto část filmu jsem trochu nepochopil. Nevím proč bych si měl do trenýrek strkat nějaká křidélka . Ale jinak jsem byl celkem spokojen . Asi po týdnu pozorování , kdy jsem si na sucho před obrazovkou všechno vyzkoušel , nastal čas jednat . Vyrazil jsem tedy do obchodu nakoupit patřičné vybavení.

V obchodě na mě byli všichni milí a i když se sami tlačili kolem stěn , ponechávali mi všude dost místa , abych si mohl lépe vybrat . Měl jsem sice trochu problémy s prodavačkami , protože už třetí odešla něco hledat pod pult a nevrátila se. Pak ale konečně přišla paní vedoucí a velmi rychle mě obsloužila. Dokonce nechtěla ani nic platit . Zlatá to žena.

Pořídil jsem si mýdlo s kačenkou , neboť se mi líbilo , jak je kačenka v televizi po něm krásně bílá . Původně jsem sice chtěl to mýdlo s luxem , které mělo na obalu hezkou slečnu , ale protože jsem se z televize dozvěděl o PH ženské pokožky a nechtěl riskovat své zdraví , dal jsem přednost kačence. Na umytí vlasů jsem si přinesl šampón Clear , protože s ním si stačí mýt jenom polovinu hlavy a člověk ušetří . Na radu paní vedoucí jsem si ještě vzal ten sprej , který na sebe stříká ten pán ve výtahu. Několikrát jsem to i vyzkoušel , ale nikdy se mi nepovedlo se s nějakou slečnou ve výtahu svést. Bylo to zvláštní , všechny vystupovaly v patře , kde jsem já nastupoval. Ale já vytrvám a jednou se mi to určitě podaří a pak uvidíme.

Konečně jsem měl všechny potřebné věci a mohl se dát do díla. Ještě jsem počkal do neděle , abych začínal nový týden nově . Odřel si ponožky , sundal košili a kalhoty a vlezl jsem pod sprchu . No , co Vám mám povídat. Byla to hrůza . Okamžitě jsem začal modrat . Vyletěl jsem ven a začal hledat teplou vodu. Bylo to marné. Červený kohoutek nikde . Spravedlivě jsem se rozhořčil nad tou zradou a začal spřádat plány na pomstu domovníkovi. Pak jsem si ale řekl , že pomsta nic nevyřeší a rozhodl se osudu postavit. A tehdy opět zasáhla šťastná náhoda a zase pomohla televize. Musím zavolat řediteli a poděkovat mu.

V objektivu jsem uviděl krásné záběry z Budapešti. Nějací lidé se tam koupali pod širým nebem a kolem nich stoupala pára. No prostě nádhera. Úplně jsem cítil, jak moje promodralé tělo roztává. A tehdy jsem se rozhodl , že svůj plán dokončím u našich bývalých jižních sousedů. A jelikož jsem muž činu , vzal jsem igelitku , sbalil do ní kačenku , šampon , svůj voňavý sprej a čisté ponožky a chtěl okamžitě vyrazit. Pak mě přece jenom napadlo se obléct , neboť venku nebylo zrovna teplo a nechtěl jsem zbytečně nastydnout. Přece jenom kůži jsem už měl namočenou a bacily jsou všude.

Nyní trochu poskočím a budu se věnovat návštěvě Budapešti , protože cesta byla vyloženě nudná. Ve vlaku jsem vždycky seděl sám a ani si neměl s kým popovídat. Dokonce i pan průvodčí poznal , že jsem důvěryhodný člověk a nechtěl ukázat lístek. Naštěstí . Já ho stejně neměl. Dokonce ani orgány na hranicích mě neobtěžovaly. Jenom otevřely dveře a když uviděly moji igelitku s kačenkou , tak rychle pospíchaly pryč. Určitě poznaly , že se jedu jenom vykoupat.

Konečně jsem byl v Budapešti . Cíl mé cesty byl na dosah . Už jsem na svém těle cítil stoupající páru , když jsem si uvědomil , že nevím , kde svůj krásně kouřící bazén najdu. Ale protože jsem člověk tvůrčí a improvizace mi není cizí , tak mě tato nesnáz nezlomila. Jak by také mohla , když jsem měl před sebou krásnou perspektivu. Když mé bystré oko zahlédl o velké "I" , okamžitě jsem se dovtípil , že to bude to pravé místo , kde se vše potřebné dozvím. Hned jsem k němu zamířil a aby ti Maďaři viděli , že nepřijel žádný buran z venkova , frajersky si pohazoval igelitkou. Moje roztočená igelitka měla okamžitý vliv na pohyb ostatních lidí na nádraží. V davu kolem mě se vytvořil ostrůvek klidu a pohody. Jednou mi sice vyletěla z tašky kachnička a odrazila se od hlavy jednoho Maďara , který začal z úst vypouštět slova , která by určitě moje slušné uši raději ani neslyšely . Naštěstí neuměly maďarsky . Jakmile mě však ten hulvát uviděl , okamžitě vyklidil pole a zmizel v davu. Sebral jsem si tedy svoji kachničku a konečně v poklidu dorazil k informacím.

Ženská za pultem vypadala , jako by se luxem myla každou volnou chvíli a smrděla tak , že jsem málem padnul . Určitě nepoužívala tak krásně voňavý sprej jako já. Jako správná žena sice měla mnoho tváří , jenom nevím , proč měla tu druhou namalovanou na tu první . Chvíli jsem se jí pokoušel vysvětlit , že hledám krásný bazén s vodou , ze které se kouří. Dokonce jsem ji to i nakreslil na pult , ale když na mě spustila maďarsky , tak jsem se vážně naštval. Vytáhnul jsem z igelitky kachničku , clear a můj voňavý sprej a znovu jsem jí řekl , že se jedu vykoupat . Tehdy jí asi zapálilo . Přece jenom v infocentru žádný blbec pracovat nemůže. Vytáhla mapu a nakreslila mi tam velké kolo v místě zvaném Seczenyho lázně.

Vzal jsem si tedy mapu , hezky se rozloučil s ženou za pultem a vyrazil do centra velkoměsta. Před nádražím jsem si sice uvědomil , že jsem zapomněl svojí buzolu , ale můj pionýrský výcvik se projevil. Hbitě jsem mapu zorientoval podle lyšejníku na jednom stromě a vykročil vstříc dobrodružství . Po čtyřech hodinách cesty napříč Budapeští a po tom , kdy jsem už asi potřetí překročil Dunaj , mi došlo , že tam mají nějaký blbý lyšejník . Přestalo mě to bavit a dojel jsem tam metrem. Konečně se přede mnou objevila krásná budova ukrývající nádherně kouřící lázně. Ještě jsem si naposledy zatočil svojí igelitkou a pak odhodlaně vykročil ke vchodu.

I když byla vstupní hala zcela zaplněná lidmi , během několika okamžiků se uvolnila a já prošel vstupním turniketem a vešel do šatny. Okamžitě jsem zabavil nejhezčí skříňku , která měla dokonce i dvířka , a začal se svlékat . Košile šla dolů téměř sama , ale s kalhotami jsem měl problémy . Nejdříve jsem je nemohl dostat ze sebe dolů . Po tom , co jsem si sundal boty , to sice šlo lépe , ale přece jenom jsem musel vynaložit značné úsilí k tomu , abych je sundal . Dalším problémem bylo je dostat do skříňky. Nastojato se tam nechtěly vejít. Tak jsem je zlomil . Co bych se s nimi zlobil a ničil si nervy. A protože ponožky jsem neměl , byl jsem téměř připraven. Ještě jsem se rozhlédl jestli mě někdo nešpehuje . Široko daleko ale nebyla živá duše. Sundal jsem si tedy trenýrky , sáhnul do igelitky , že vytáhnu plavky a ony tam nebyly. Vždyť já si je v tom shonu zapomněl vzít . A to mám takové krásné. Je na nich Křemílek s Vochomůrkou . Ve škole mi je všichni kluci záviděli a děvčata na mě házela zamilovanýma očima. Chtělo se mi brečet. Bylo to k uzoufání. Takového odříkání a teď bych měl zůstat těsně před cílem . Toho bohdá nebude. Natáhnul jsem si opět své trenýrky , povytáhl gumu a udělal na ní velký uzel . Pak jsem zamknul svojí skříňku , klíč uvázal na gumu u trenýrek a s igelitkou v ruce vykročil vstříc neznámému.

Prošel jsem dlouhou chodbou a na konci byly schody , kterými se stoupalo do ráje. Už jsem viděl bazén. Opravdu se z něho kouřilo . To vám byla krása. Před vchodem do bazénu jsem uviděl další položené igelitky . Asi mělo víc lidí nápad jet se vykoupat. Tak jsem tu svoji taky odložil a vkročil do vody. To bylo blaho. Teplo se začalo rozlévat po mém těle a já měl pocit , že odplavuje všechny bacily , které se na mě cestou nalepily. Za chvíli jsem zpozoroval , že to nebyl jenom pocit , protože voda kolem mě získala podezřele nezdravou barvu. Netušil jsem , že bacily jsou tak černé. Protože jsem nechtěl v tak ošklivé vodě zůstat , přešel jsem do dalšího bazénu. Tam to sice vypadalo podstatně lépe , ale za chvíli jsem uviděl , že všech bacilů jsem se ještě nezbavil. Tak jsem přešel dál. Po tom , co jsem ještě asi třikrát změnil bazén , se mi je konečně podařilo téměř všechny odplavit. Ale držely se , potvůrky.

Konečně jsem se mohl plně oddat pohodlí té krásně teplé vody. Nejdříve jsem se jenom tak cákal , ale pak jsem si uvědomil , že je čas naplnit účel své cesty. Došel jsem si do igelitky pro kachničku a pustil se do díla. Za chvíli se voda kolem mě pokryla záplavou pěny, kterou jsem znal jenom z televize. Nebyla sice tak krásně bílá , ale zato byla pěkně hustá. Když už jsem tam byl , několikrát jsem si namydlil i trenýrky , aby byly také krásně bílé. Vždycky mě totiž zajímalo ,jak to ten pán v televizi dělá. Jednou mi sice doma zazvonil a spustil to svoje "Perete v Tixu?" , ale pak asi poznal , že peru a dál se se mnou nebavil. Sbalil kameru a odkráčel k sousedům. Chtěl jsem tedy vědět , jestli kachnička dokáže to , co nový Tix a odstraní i zažranou špínu.

Myslím , že se jí to povedlo . Až na to , že mi zůstala jenom guma. Ještě že byla hladina plná pěny. Ukryl jsem se v ní a čekal až se bazény vyprázdní , abych mohl v bezpečí před všemi maniaky opustit svůj úkryt a vyběhnout ven. Ještě že se přiblížila zavírací hodina a bíle oddění mužíci začali koupající vytlačovat . Mě si naštěstí nevšimli. Byl jsem dobře ukryt v pěně z kachničky. Když se konečně okolí vyprázdilo , opustil jsem svůj úkryt a běžel ke své igelitce. Čekal mě nejstrašnější okamžik mého života. Igelitka byla fuč. Nějaký odporný páchnoucí Maďar jistě zatoužil po mém voňavém spreji a sprostě mi ji ukradl. Byl jsem zdrcen.

Jako ve snách jsem nalezl svou skříňku. Měl jsem sice za gumou klíč , ale nepotřeboval jsem ho. Byla totiž otevřená. Naštěstí se mi z ní nic neztratilo. Ani nevím , jak jsem se oblékl a na cestu do Prahy si také nevzpomínám. Z vyprávění jenom vím , že mě objevili v Praze na odstavném nádraží v opuštěném voze. Protože jsem byl v šoku a stále jsem něco blábolil o výtazích , zlodějích a kachničkách , odvezli mě do krásného sanatoria. Naštěstí mě docent Chocholoušek velmi rychle opět postavil na nohy a propustil. Na rozloučenou mi sebou sestřičky daly stejně voňavý sprej , jako byl ten můj ukradený. Začal jsem to tedy opět zkoušet s těmi výtahy , ale opět jsem neměl štěstí. Asi to bude značkou. Už jsem si vyhlédnul jiný. Bude to ten důkaz místo slipů , protože trenýrky jsem si ještě nepořídil. Zítra si ho koupím a pak se holky těšte.